Agapornis 4ever
Statistika
Login
Anketa
Jaký druh AGAPORNISE chováte?
Novinky
16.03.2009 21:35
Agapornis pullarius
16.03.2009 21:34
Agapornis taranta
16.03.2009 21:33
Agapornis personatus
16.03.2009 21:25
Agapornis canus
12.03.2009 18:38
Agapornis růžovohrdlý
Agapornis růžovohrdlý (Agapornis roseicollis)
Tento druh je mezi agapornisi druhem nejznámnějším a nejoblíbenějším. Pokud lidé, kteří nejsou chovateli, mluví o agapornisech nebo papoušících, mají téměř vždy na mysli tohoto ptáka. Známý je také jeho poddruh, který se vyskytuje v Angole a jehož latinský název zní Agapornis roseicollis catumbella. Tento poddruh je o něco menší a má o něco světleji zbarvený zobák.
Agapornis růžovohrdlý má svůj původ na jihozápadě Afriky, kde žije především v sušších oblastech a v závislosti na ročním období se živí semeny trav nebo bobulemi. Tento papoušík je velice společenský, v mladém věku žije ve velkých hejnech, která se pak v dospělém věku rozdělují na menší skupinky.
Jejich tvář je lososově růžová a oblast ocasu modrá. Zbytek těla je pokryto zeleným peřím. Zobák je tvořen světlou rohovinou. Mláďata mají bledší barvu a kořen zobáku zbarvený do černa. Délka těla papoušíka činí přibližně 15 cm. Mezi pohlavími nejsou patrné žádné vnější rozdíly.
Díky tomu, že je agapornis růžovohrdlý chován velmi často, a to i bežnými chovateli, a vzhledem k tomu, že se poměrně dobře rozmnožuje, vyskytuje se v mnoha barevných mutacích. Může se vyskytovat v původním přírodním zbarvení, jímž je zbarvení světle zelené, může však být i tmavě zelený, olivově zelený, mořsky zelený, opálový a lutino, může mít i vybledlou, růžovou a oranžovou masku, může být pastelový, šedokřídlý, fallow, skořicový, isabela, žlutý s černým okem, recesivně i dominantně pestrý, může mít žluté oči.
Ve voliéře můžete chovat společně několik párů, přesto však existuje riziko, a to především v období páření, že si jednotlivé páry budou navzájem usilovat o život. Proto se většina chovatelů nakonec rozhodne chovat ptáky rozdělené do párů. Důvodem není pouze agrese, ke které může mezi jednotlivými páry docházet, nýbrž i fakt, že oddělené voliéry jsou jediným způsobem, jak si udržet přehled při cíleném chovu určitých typů.
Agapornisové růžovohrdlí nejsou příliš aktivní při stavbě hnízda, ve volné přírodě hnízdí nejčastěji v dutinách stromů, které přikrývají několika větvičkami a kůrou. Samička si nalezený materiál na stavbu hnízda zastrčí mezi peří a tímto způsobem jej přenáší do hnízda. Mimoto se ukázalo, že tento druh pravidelně hnízdí v hnízdech snovačů a že se v takovém případě málokdy namáhá s dalšími úpravami hnízda.
Tento druh je mezi agapornisi druhem nejznámnějším a nejoblíbenějším. Pokud lidé, kteří nejsou chovateli, mluví o agapornisech nebo papoušících, mají téměř vždy na mysli tohoto ptáka. Známý je také jeho poddruh, který se vyskytuje v Angole a jehož latinský název zní Agapornis roseicollis catumbella. Tento poddruh je o něco menší a má o něco světleji zbarvený zobák.
Agapornis růžovohrdlý má svůj původ na jihozápadě Afriky, kde žije především v sušších oblastech a v závislosti na ročním období se živí semeny trav nebo bobulemi. Tento papoušík je velice společenský, v mladém věku žije ve velkých hejnech, která se pak v dospělém věku rozdělují na menší skupinky.
Jejich tvář je lososově růžová a oblast ocasu modrá. Zbytek těla je pokryto zeleným peřím. Zobák je tvořen světlou rohovinou. Mláďata mají bledší barvu a kořen zobáku zbarvený do černa. Délka těla papoušíka činí přibližně 15 cm. Mezi pohlavími nejsou patrné žádné vnější rozdíly.
Díky tomu, že je agapornis růžovohrdlý chován velmi často, a to i bežnými chovateli, a vzhledem k tomu, že se poměrně dobře rozmnožuje, vyskytuje se v mnoha barevných mutacích. Může se vyskytovat v původním přírodním zbarvení, jímž je zbarvení světle zelené, může však být i tmavě zelený, olivově zelený, mořsky zelený, opálový a lutino, může mít i vybledlou, růžovou a oranžovou masku, může být pastelový, šedokřídlý, fallow, skořicový, isabela, žlutý s černým okem, recesivně i dominantně pestrý, může mít žluté oči.
Ve voliéře můžete chovat společně několik párů, přesto však existuje riziko, a to především v období páření, že si jednotlivé páry budou navzájem usilovat o život. Proto se většina chovatelů nakonec rozhodne chovat ptáky rozdělené do párů. Důvodem není pouze agrese, ke které může mezi jednotlivými páry docházet, nýbrž i fakt, že oddělené voliéry jsou jediným způsobem, jak si udržet přehled při cíleném chovu určitých typů.
Agapornisové růžovohrdlí nejsou příliš aktivní při stavbě hnízda, ve volné přírodě hnízdí nejčastěji v dutinách stromů, které přikrývají několika větvičkami a kůrou. Samička si nalezený materiál na stavbu hnízda zastrčí mezi peří a tímto způsobem jej přenáší do hnízda. Mimoto se ukázalo, že tento druh pravidelně hnízdí v hnízdech snovačů a že se v takovém případě málokdy namáhá s dalšími úpravami hnízda.
